Národní technické muzeum v Praze na Letné bylo původně založeno již v roce 1908. V letech 2006 až 2011 procházelo rozsáhlou rekonstrukcí. Ačkoliv není primárně zaměřeno na automobily, v expozici dopravy se nachází dostatečný počet exponátů, aby se mohlo stát naší další zastávkou v putování. Kromě expozice dopravy se zde nachází expozice architektury, tiskařství, astronomie, chemie, fotografování, hornictví a hutnictví. Nás ale zajímá největší hala vzadu, která vás láká už od pokladny. Tam mne ovšem čekalo první nemilé překvapení, ceny vstupného mi přišly odpovídající, příplatek za fotografování již nikoliv. Za ten dostanete velkou bílou samolepku na oblečení, ale asi je i tak málo patrná, protože jsem byl během prohlídky 3x tázán, zda a kde jí mám umístěnou (byla přímo na prsou).
Největší obavy, že exponáty budou umístěné tak, že nebude možné je atraktivně vyfotografovat, se naštěstí nenaplnily. Prohlídku muzea jsem zahájil od horních pater zaměřených na cyklistickou, lodní, leteckou a motocyklovou expozici. Už z ochozů bylo možné neustále obdivovat krásné automobily vystavované úplně dole. A už zde jsem zjistil, že nejfantastičtější exponát, alespoň pro mne, je závodní Mercedes W154 dochovaný v naprosto původním stavu s mírně omšelým lakem. Navíc z ochozu máte možnost prohlédnout si důkladně jeho kokpit s prehistorickou sportovní sedačkou a úžasnou kulisou řazení.
Když konečně sestoupíte dolů, začíná ta část prohlídky, kdy budou vaše drahé polovičky nervozně přešlapovat, dokud si nepročtete všechny řádky na informační tabuli. Po Benzově vozítku, které bylo prvním soukromě provozovaným automobilem u nás (úplně první byl parovůz Josefa Božka, který se nedochoval, a tak je v muzeu umístěn jen model) následuje NW Präsident z Kopřivnice. Opět v celkem původním stavu, trochu omšelý, což mu vůbec neubírá na kráse. A když budete nutně chtít vidět zrekonstruovaný, vždy si můžete zajet přímo do Kopřivnice. Následují další veterány dob dávno minulých, které na vás doopravdy zapůsobí. Chybět pochopitelně nemůže ani Voituretta B z dílny Laurin a Klement. Výborným nápadem je umístění klasických plastových sedátek z tramvají, na které můžete usednout a vychutnat si pohled na tyto kousky.
Průkopníkem slepých uliček vědy byl prý Jára da Cimrman, ale v muzeu uvidíte jednu, kterou na svědomí nemá. Jde o vozítko Bedella, což byl jakýsi kříženec motocyklu a automobilu. Následují velké osobní vozy z první republiky jak domácích, tak zahraničních značek. A to nejen známé Laurin a Klement, Tatra či Praga, ale nechybí ani Walter nebo Zetka (automobily ze Zbrojovky Brno). Velmi krásné je sportovní kupé motocyklové firmy Jawa, které je poslední dochované. Po záplavě vyčnělých blatníků a stupaček zde stojí i Tatra T77A. Krásná splývavá aerodynamická karoserie se neokouká a vůbec mi nevadí, že T77 nebo příbuznou T87 musí mít ve sbírce prakticky každé technické muzeum.
Odbočuji na skok k železniční dopravě (s jedinou dochovanou inspekční drezínou s karoserií osobního vozu), u které je z nějakého důvodu schován hasičský vůz. Pak stoupám na podestu, kde se nacházejí čtyři závodní vozy: nejstarší závodní vůz vyráběný u nás v kopřivnické NW, krásný červený Wikov s dvojitým čelním sklem. Vedle je Bugatti 51, které pamatuje největší úspěch českého jezdce na Grand Prix, a sice čtvrté místo. A konečně i přes svou patinu nádherný Mercedes. Autentický vůz, který řídil Rudolf Caracciola při poslední předválečné Grand Prix Německa na slavném Nürburgringu. Nevím jak vy, ale já v blízkosti tohoto vozu prostě „něco“ cítil.
Oklikou se vracím k automobilům a prohlížím si Mercedesy nacistických vůdců z období protektorátu. Zajímavá je jak limuzína přestavěná z kabrioletu po atentátu na Heydricha, tak kabriolet přestavěný v karosárně Vysoké Mýto po převratu v roce 1948. Tehdejší straničtí vůdci přece nemohli jezdit v imperialistickém voze. Za přehlídkovým kabrioletem ZIS se nachází další z vozů, který fanouška chytne za srdce – Legendární Škoda 130 RS v okruhové verzi. Poslední kousky jsou sedany našich polistopadových prezidentů. Václava Havla zastupuje Renault 21 TSE se srdíčkem na čelním skle. Obdržel jej od portugalského prezidenta Soarese, protože nechtěl jezdit českými vozy Tatra. Velmi brzy jej ale vyměnil za jeho oblíbený Mercedes, protože po pouhých 4 letech se vůz stal exponátem muzea. Miloše Zemana prezentuje jeho Tatra 700 z jeho premiérského období, která je jedna z osmi posledních vyrobených osobních Tater. Bohužel, zda má uvnitř „popelníček“ se mi zjistit nepodařilo. Václav Klaus pak věnoval muzeu Škodu Superb první generace, kterým jezdil nerad, protože dle jeho slov „drncal“.
Pokud se vydáte hledat restauraci do suterénu, tak vedle ní se nachází výstavní sál s automobily Praga. V největší míře jsou zde zastoupené předválečné modely jako Alfa, Baby, Grand nebo Piccolo. Na pohled zaujme překarosovaná aerodynamická Praga Super Piccolo. Kromě nich zde naleznete i závodní speiál Praga R4S v bílé barvě. Ten vypadá naprosto fantasticky, je však vystaven celkem daleko od chodníčku, takže nemáte možnost si důkladně prohlédnout závodní interiér nebo motor. Na konci expozice se pak nachází vojenský vůz vybavený samopalem. Celkem mě až zarazilo, že nejslavnějším vozům z Pragy, nákladním V3S a S5T zde není věnovaná alespoň nástěnka.
Jestli se tedy chystáte vyrazit do Národního technického muzea zejména kvůli automobilům a váháte, zda vám to za to stojí, pak můžu říci, že jednoznačně ano. Výběr vozů je celkem pestrý. Jen pamatujte, že jste pořád v České republice. U mne bylo chybou, že jsem muzeum navštívil těsně po podobném zážitku z Německa, ale abych byl fér, tak Národní technické muzeum nabízí petrolheadovi opravdu příjemný zážitek. Rozhodně vám jeho návštěvu doporučuji!
