TEST Peugeot 208 5D 1.2 – Francouzský elegán

Fanoušek francouzských vozů značky Peugeot zcela určitě zná veleúspěšné modely 205 a 206. Pozdější nástupce s označením 207 se ovšem již tak nepovedl a nedokázal majitelům vykouzlit úsměv na tváři, jako tomu bylo u předchůdců. Tento týden však do naší redakční garáže zavítal nejmladší člen z rodu malých Peugeotů, nesoucí na své zádi číslici 208. Testu jsme podrobili verzi s pětidveřovou karoserií, tříválcovou dvanáctistovkou a výbavovým stupněm Allure. 

Při zahájení prodeje nového modelu 208 (v ČR 10. května 2012) vedení automobilky prohlásilo, že by měla nová 208 navázat na líbivý a pro někoho stále neokoukaný vzhled modelu 206. Jako důkaz oblíbenosti připomenu fakt, že slavná „dvěstěšestka“ vydržela ve výrobě s mírnými obměnami skoro 14 let. Nejnovější model proto opět dostal pěkně zaoblené tvary a příjemný výraz, který mu opravdu sluší.

Exteriér

Testovaný Peugeot 208 1.2 je v nádherné barvě karoserie Blossom Grey. Když se na vůz podíváte blíže, je hned jasné, že Peugeot designově vsadil na zcela jinou kartu než u předchůdce 207. Svými rozměry se vůz snaží konkurovat tuzemské Škodě Fabia nebo dříve testovanému Hyundai i20. Snad nejdůležitějším faktem však je, že vůz oproti předchozím generacím nepřibral na hmotnosti.

Nová „dvěstěosmička“ zaujme hlavně přední maskou, která je doplněna o efektní chromové lišty. Přední světlomety jsou mírně protaženy do stran a v jejich horní části se nachází LED diody pro denní svícení. Celá příď tak dostala podobný výraz, jako je tomu u manažerského sedanu a kombi 508. Z bočního pohledu se 208 od předchůdce až tak moc neliší. Když se však zadívám na zadní část, nemůžu se ubránit dojmu, že zde máme přímého nástupce o dvě generace staršího modelu 206. Můj dojem podporuje hlavně celkové provedení zadního víka kufru a do něj zapracovaných zadních světlometů. Právě ony zaujmou snad každého, o čemž jsem se v běžném provozu osobně přesvědčil.

Interiér a výbava 

V interiéru mě překvapily moderní křivky a dostatek příčného i podélného prostoru v přední části kabiny. Překvapením jsou také sportovně vyhlížející sedadla, která poskytují díky výraznějším bočnicím dostatečnou oporu těla v zatáčkách a zároveň jsou příjemně tvrdá. Při své výšce 182 centimetrů jsem neměl problém najít ideální podélné a výškové nastavení sedáku a nebráním se ani představě delšího setrvání za volantem. Místa pro nohy cestujících na zadních sedadlech je poměrně dostatek, pasažéři vyšší než 175 centimetrů se však budou potýkat s omezeným prostorem nad hlavou. Nikdo si ale nebude stěžovat na zavazadlový prostor. Jeho základní objem 311 a po sklopení zadních sedaček až 1152 litrů je v rámci segmentu vynikajicí.

Při pohledu na moderní palubní desku zaujme netypicky tvarovaný věnec volantu, který je na obvyklé poměry dosti malý a zploštělý. Na druhou stranu se výborně drží a jeho výhodou je možnost nastavení ve dvou osách. Rovněž potěší pohled na jednoduchou středovou konzolu, která se omezila pouze na originálně provedené ovládání klimatizace a velký displej multimediálního centra.   

Testovaný model dostal výbavový stupeň Allure, který disponuje opravdu širokou škálou komfortních a praktických prvků. V horní části středové konzoly našla své místo již zmiňovaná multifunkční obrazovka, disponující poměrně přesným dotykovým ovládáním a systémem Bluetooth. Nechybí ani šestice airbagů, automatická klimatizace, automatické zamykání dveří při překročení rychlosti 20 km/h, LED čtecí lampičky ve stropě, dešťový senzor, tempomat, nebo stabilizační systém. Na malý hatchback je zde tedy hejblátek docela dost. 

Motor a jízda

Pod kapotou námi testovaného vozu se ukrývá druhá nejslabší motorizace z nabídky, zážehový tříválec o objemu 1.2 litru. Ten vůz rozjede z 0-100 km/h za 12,2 vteřiny a na maximální rychlost 175 km/h. Agregát disponuje výkonem 60 kW při 5750 otáčkách, točivým momentem 118 Nm při 2750 otáčkách a spolupracuje s pětistupňovou manuální převodovkou. Řazení se konečně dočkalo trochu přesnější kulisy, oproti konkurenci je však stále co zlepšovat. Výkon a točivý moment jsou pro 1150 kg kilo vážící Peugeot 208 postačující a to především pro jízdu ve městě a na okreskách. Pokud ovšem jezdíte často delší trasy a v hojné míře využíváte dálnice, bylo by lepší sáhnout po silnější, nejlépe pak vznětové motorizaci. Testovaná dvanáctistovka se cítí ve městě jako doma. Špička točivého momentu v polovině spektra maxima výkonu přímo vybízí k zařazení trojky a mrštnému proplétání změtí uliček naší metropole. Zde paradoxně oceníte přeposilované řízení.

Malý Peugeot se v běžném provozu nenechá vykolejit kdejakým výmolem a stále udržuje přirozený komfort jízdy své značce vlastní. Na okresních silnicích je s ním díky mrštnosti a celkovým rozměrům docela zábava, ocenil bych však posilovač řízení s proměnlivou účinností a zcela vypínatelné ESP (systém se po překročení 50km/h automaticky zapíná). Překvapil mě projev vozu v zatáčkách a přijatelné náklony karoserie. Na limitu se dostavuje přirozená nedotáčivost koncepce pohonu předních kol. Celkové chování vozu však o příchodu nebezpečných situací informuje s velkým předstihem. 

Velkou pochvalu uděluji motoru za nízkou spotřebu paliva. Během testovacího týdne jsem vždy nejezdil přehnaně úsporným stylem, a přesto se kombinovaný odběr pohyboval mezi 5,9-6,4 l/100 km. V případě klidné jízdy spadla spotřeba dokonce pod 5 l/100 km. Ekonomicky smýšlející řidiči ocení také ukazatel vhodného převodového stupně na palubním počítači.

Resumé

Nový Peugeot 208 se mi zalíbil již ve chvíli uvedení na český trh a testovací týden mě upevnil v kladném vztahu k francouzským značkám. Jízdně lze vozu vytknout přeposilované řízení a méně přesné řazení, ale všechny drobné chybičky vynahradí hlavní devíza testované motorizace – spotřeba paliva. Celkový design malého hatchbacku nemusí oslovit každého, mladá a perspektivní generace řidičů a řidiček by však v záplavě podobných modelů neměla Peugeot 208 přehlížet!